Exteriérová kamenná dlažba - venkovní dlažba

Dlažba by měla mít garantovanou životnost minimálně 80 let , přičemž známe i mnohem starší a zachovalé dlažby. Při pohledu na dlažbu nás zajímá vzhled, její struktura, kresby, velikost spár a považujeme za samozřejmé , že bude pevná. Přitom právě detaily ukončení na okrajích nebo kotvení zábradlí do dlažby tvoří velmi důležitou podmínku dlouhé životnosti neporušené dlažby. 

Zbytečně bychom si vybrali jako materiál nádherný mramor, pokud by po první zimě jednotlivé kusy " tančili " na povrchu. 

Z hlediska požadavků na dlažbu musíme zohlednit mechanické, fyzikální a fyzikálně - chemické vlastnosti: velikost a hmotnost dlaždic , jejich dostatečnou pevnost , pružnost , barvu dlažby, kresbu, hladkost povrchu - či naopak výstupky, neklouzavost , kluzkost, snadnou údržbu, obrusnost, odolnost proti nárazu, pevnost v tlaku a tahu za ohybu, odolnost proti soustředěnému zatížení ( otisky židlí a stolů ) , odolnost proti vodě a vlhkosti , nasákavost , odolnost proti vlivům počasí , mrazuvzdornost, tepelnou vodivost, objemovou stálost , odolnost proti působení kyselin, louhů , solí, minerálních látek a organických olejů, stálobarevnost a snadnú údžbu.

Vzhled dlaždic se posuzuje z výšky 1,6 m, což je výška lidského oka. Posouzení se provádí za takového osvětlení, za jakého se podlaha bude nejvíce využívat. Povrch musí být rovný, jestliže se dlažba skládá z menších prvků, nesmí z podlahy vyčnívat, ani být do ní zatlačeny. Spáry musí být stejně široké, rovné, nesmí být utopené. Malty a tmely mají spáry vyplňovat, ale nesmí z podlahy vystupovat. Spojení podlahy se stěnou má být plynulé, nenásilné, při spárování má být navázány na podlahu nebo na stěnu.

Nejdražší materiál na obklady a dlažby je přírodní kámen - mramor, žula, pískovec, andezit. Pálená keramika, glazovaná i neglazovaná, je vhodná do interiérů. Kamenina hutná (gress) je odolná proti vodě, snese vyšší zatížení, proto ji můžeme použít do interiéru i exteriéru. Betonové desky a umělý kámen jsou materiály odolné proti mrazu, a proto je můžeme použít do exteriéru. Podle materiálu je ještě možnost výběru dlažby z PVC, z tvrzené gumy, které se v poslední době používají jako samolepící.

Podle úpravy lícové plochy se dlaždice dělí na hladké a zdrsněné (na schody vystavené dešti, balkony a ke bazénem - kde je zvýšené nebezpečí uklouznutí na mokré podlaze).

Při tvorbě dlažby z přírodního kamene ho nemusíme vybírat, ale jednotlivé kusy postupně osazujeme. Náhodným výběrem tak docílíme nepravidelný vzhled, pokud jde o barevnost a nepravidelnost povrchu. Když bychom dlaždice chtěli uložit podle nějakých barevných či jiných estetických kritérií (reliéf, směr barevných pruhů a šmouh), nedosáhli bychom kýžený efekt. Jedinou nevýhodou štípaného kamene je jeho větší tloušťka, a proto se dlaždice těžší řežou. Pokud na ostatní dlaždice stačí větší řezačka, na takový typ dlažby používáme úhlovou brusku nebo vodní řezačku s diamantovým kotoučem.